Tektit je hornina, která vznikne dopadem asteroidu na zemský povrch.
Působením obrovské energie v krátkém čase (tlaku a teploty), dojde k přetavení původní pozemské horniny, do nové podoby.
Název pochází z řeckého slova tektós - tavený.
Chemicky jsou tektity křemičitanová skla s velmi malým obsahem kovů.
Většina tektitů má tmavou a neprůsvitnou barvu.
Mohou obsahovat uzavřené vzduchové bubliny, s nízkým tlakem odpovídající výšce několika desítek km.
Evropské tektity:
Vltavín (Moldavit) - Česko, Rakousko (kráter Ries u Stuttgartu v Bavorsku)
Kärnäit - Finsko (kráter Lappajärvi)
Africké tektity:
Libyjské sklo - Libye, Egypt
Ivorit - Pobřeží slonoviny
Australsko-Asijské tektity:
Australit - Austrálie
Indočínit - Čína, Indie
Malajsianit - Malajsie
Anda vltavín - Filipíny
Filipínit - Filipíny
Javanit - Jáva
Bllitonit - ostrov Billiton
Thait - Thajsko
Irgizit (žamanšinit) - Kazachstán
Urengoit - západní Sibiř
Tagamit - (kráter Popigai na Sibiři v Rusku)
Severoamerické tektity:
Bediasit - USA (Texas)
Georgianit - USA (Georgia)
.
.
Indočínit
Nejběžnější tektit, protože se dá nalézt na obrovské ploše v Asii, Austrálii, nebo v Tichomoří.
Má tmavě černou barvu a dle lokality se liší tvarem a velikostí.
Patří mezi nejmladší tektity a jeho stáří je odhadováno na 700.000 let.
Většina kusů má váhu do 200 gramů, větší kusy se počítají pouze na stovky.
Libyjské sklo
Zatímco v novodobé historii byly tyto kameny poprvé zdokumentovány až v roce 1932, šperk s tímto kamenem byl objeven, mezi tisíci dalšími předměty v hrobce egyptského faraona Tutanchamona, který vládl přibližně v letech 1933-1923 př. n. l. (hrobka objevena v roce 1922).
Stejně jako tomu bývá u meteoritů, kdy novodobá věda spoustu událostí teprve objevuje, jsou po celém světě důkazy o používání jak mimozemského železa, tak opracovaných tektitů a impaktů (zbraně, hroty, šípy, řezné nástroje, šperky).
O vzniku tohoto kamene se vedly dlouhou dobu debaty, dnes už se ale téměř s úplnou jistotou ví, že je původ těchto žlutých krasavců opravdu mimozemský. Vše nasvědčuje impaktnímu původu, tedy že za jejich vznik může dopad asteroidu, nebo jeho výbuch v blízkosti Země.
Libyjské sklo je nejčistší forma skla (až 99% SiO2). Jedná se o přetavený písek, přičemž teplota potřebná k tomuto procesu musela krátkodobě přesáhnout 1700 °C.
Vyskytuje se na jihozápadě Egypta, na hranici s Libyí, na ploše 2000 až 6500 km2 (tzv. Velké písečné moře).
Jeho stáří bylo určeno na asi 29 milionů let.
Oproti tektitům (např. naše Vltavíny), nejsou impaktity vymrštěny do velkých vzdáleností, ale zůstávají v blízkosti původního dopadu tělesa.
Také nemají tzv. skulptaci (jako většina jiných tektitů), protože ostrý písek po miliony let ohlazoval jejich tvar (jsou ale vyjímky, kdy se objevuje důlkovitá skulptace).
Co se barvy týče, většina jsou žluté barvy, od mléčných odstínů, až po téměř průsvitné kousky. Některé kusy mají zabarvení až do zeleného, nebo hnědého odstínu. Vyskytují se kusy od několika gramů, až po bloky, které váží 25 Kg.
Vltavín (Moldavit)
Vltavín, neboli Moldavit, je označení pro tzv. "tektit", který byl objeven v jižních Čechách v oblastech kolem řeky Vltavy.
Vltavíny vznikly přetavením pozemských hornin po dopadu obřího asteroidu a vymrštěním této roztavené hmoty do velké vzdálenosti.
Tato teorie se definitivně potvrdila až ve druhé polovině 20.století a znamená částečně mimozemský původ těchto zelených pokladů.
Jihočeské Vltavíny jsou v této souvislosti dávány do spojitosti s meteorickým kráterem Ries Kessel v Bavorsku, mezi Norimberkem, Stuttgartem a Mnichovem.
Přímo v kráteru se nachází středověké městečko Nördlingen.
V městečku je muzeum kráteru, nechybí v něm ani vitrína s Vltavíny.
Celý kráter má oválný tvar připomínající šestiúhelník se zaoblenými tvary. Středem Rieského kráteru prochází Švábská tektonická linie, která je v jeho západní části velmi dobře patrná. Průměr kráteru je 24 kilometrů. Odhaduje se, že Rieský meteorit měřil v průměru asi 1 kilometr.
Podobně jako u jiných míst dopadu není tento kráter v okolí jediný, 36 kilometrů na jihozápad se nalézá Steinheimský kráter o průměru 3,8 kilometru, což svědčí o rozpadu jednoho tělesa při průletu atmosférou na dvě, případně o vlétnutí dvou těles do atmosféry.
Přírodní sklo vzniklo zhruba před 14,8 miliony let a dlouhou dobu setrvávalo v píscích, ve štěrcích, jílech a podzemních vodách, což dotvářelo jeho tvar .
Průměrná váha vltavínu je čtyři až pět gramů, ale objevují se výjimečné kusy, které váží přes sto gramů. Zatím největší objevený Vltavín měl váhu 265,5 gramů.
.
Skulptace je u každého kamene rozdílná. Na některých vltavínech je výrazná a některých není téměř znatelná. Dlouho se předpokládalo, že skulptace byla na vltavínech vytvořena během letu aerodynamickými vlivy. Postupem času byly nalezeny důkazy, že za vrásčitý povrch můžou půdní kyseliny, které na vltavíny uložené v štěrkopíscích působily velmi dlouhou dobu.
Zajímavosti:
Podobných přírodních skel (tektitů) je na světě více, ale jen Vltavíny jsou z této skupiny jasně zelené, průhledné a tedy použitelné jako šperkové kameny (drahokamy). Vltavíny jsou považovány za nejhezčí" tektity" vůbec.
Anglická královna Alžběta II. dostala platinový šperk osázený diamanty a černými perlami, v jehož středu ji nejvíce zaujal právě zelený třpytivý kámen, který do té doby neviděla. Ano, byl to Vltavín. Švýcarská vláda údajně za Vltavín do tohoto šperku zaplatila 5.000 dolarů.
Winston Churchill nosil Vltavín jen tak v kapse pro štěstí. Náramek z Vltavínů má jeho svátost Dalajláma a svůj kámen má třeba herec Richard Gere.
V jižních Čechách byla v dobách minulých tradice, že chlapci museli donést Vltavín dívce, kterou chtěli požádat o ruku.