Meteorit je vesmírné těleso, které alespoň částečně přežije průlet zemskou atmosférou
a dopadne na zemský povrch.
Naše planeta se neustále střetává s tunami kosmického materiálu, které jako meteory vidíme na noční obloze, lidově řečeno jako "padající hvězdy". Drtivá většina těchto těles se v atmosféře odpaří.
Pak jsou tu ale větší a těžší kousky.
Než dopadne
Vesmírná tělesa vstupují do naší atmosféry obrovskou rychlostí (11-72 km/s! ).
V okamžiku, kdy začne těleso vlivem tření o naší atmosféru zářit, mluvíme o meteoru.
Pokud je meteor jasnější než Venuše, mluvíme o bolidu.
V některých případech, kdy je těleso větší, může jeho jas krátce osvítit oblohu jako ve dne.
Aby něco dopadlo, musí mít původní těleso správné parametry jako velikost, složení, úhel pod kterým do atmosféry vstupuje, jeho rychlost atd.
Často končí výbuchem a rozdělením tělesa na mnoho částí.
Z tělesa se průletem atmosférou odpaří i 90 % původní hmoty!
Pokud na zemský povrch dopadnou zbytky takového tělesa, až poté mluvíme o meteoritu.
Meteority jsou jediná kosmická tělesa, pokud nepočítáme ty, které mohou z vesmíru dovést různé sondy, nebo dokonce lidská posádka, které můžeme podrobit zkoumání.
Je to vzácná hmota, která přináší spoustu informací o naší Sluneční soustavě, nebo o složení a vzniku různých vesmírných těles (planety, asteroidy).
Meteority dostávají jméno podle nejbližšího obydleného místa (města, vesnice, místní název).
Pokud byl dopad meteoritu sledován a kámen (kameny) byl bezprostředně nalezen, jedná se o pád meteoritu.
Pokud byl meteorit nalezen a není přiřazen ke konkrétnímu pádu, je to nález meteoritu.
Ve světové databázi meteoritů je momentálně cca 75000 zapsaných meteoritů, od každého názvu může být jeden, nebo i stovky až tisíce nalezených kusů.
Každý pád meteoritu je doprovázen světelnými a zvukovými jevy a vždy upoutá pozornost náhodných svědků..
Pokud se takové úkazy stanou nad obydlenými oblastmi, jsou často viditelné na velkou vzdálenost. Zářit totiž začínají ve velké výšce (i nad 100 Km) a dle trajektorie a délky záření mohou uletět za pár vteřin viditelnosti i stovky kilometrů.
Také rozsah barev, kterými může bolid svítit je velmi rozličný - od bílé, žluté, oranžové, červené, namodralé až po převládající zelenou.
Typický je dlouhý světelný ocas (v noci) a nápadně dlouhá, prachová stopa (ve dne), která může na obloze vydržet i několik hodin.
Denní bolidy (mezi nejznámější u nás např. meteorit Morávka).
Zvukové projevy
Akustický jev přijde vždy s určitým časovým zpožděním, může to být až v řádu minut od záření bolidu (záleží na vzdálenosti pozorovatele). Škála zvuků je stejně jako u světelných jevů velmi rozmanitá.
Většinou je první velmi hlasitá detonace, bývají popisovány zvuky, které zní jako úder hromu, rána z děla, praskání a mnoho dalších. Poté u hromadných pádů sekundární dělení kusů a další rány.
Při výbuchu velkých těles přichází i tlaková vlna, která může poškodit např. skleněné tabule v oknech a může tak dojít ke zranění - např. Čeljabinsk (viz. video). K výbuchu tělesa a jeho rozdělení dochází zpravidla ke konci jeho světelné dráhy.
Dopadová rychlost většiny meteoritů se rovná pouze rychlosti zemské přitažlivosti, velká kosmická rychlost je vlivem tření eliminována.
I přesto je to dost a svědci v místech dopadů opakovaně hlásili jakýsi svist a poté tupé rány.
(Zatím) Největší těleso v tomto století, které se střetlo se Zemí
Čeljabinský meteor byl velmi jasný meteor, neboli bolid, který ráno 15. února 2013 zazářil nad ruským Čeljabinskem.
Těleso, které bolid způsobilo, v atmosféře vybuchlo. Výbuch způsobil na zemi značné škody. Později byly nalezeny na zem dopadlé meteority, největší měl hmotnost přes 570 kg. Na výpočtů určení polohy největšího kusu se podíleli čeští vědci z Astronomického ústavu ČR.
Nad jižním Uralem vstoupil do zemské atmosféry meteoroid odhadovanou rychlostí 54 000 km/h, tedy zhruba 44krát rychleji než zvuk.
Byl pozorován jako výrazný bolid a rozpadl se v 9:20:26 místního času (v 4:20:26 SEČ) nad Čeljabinskem.
Jeho rozměry při vstupu do atmosféry byly odhadnuty na 20-25 metrů a přibližná hmotnost 7 000 až 10 000 tun!.
Ve výšce 45 až 30 km nad zemí těleso explodovalo silou odpovídající 30 až 500 kilotun TNT.
Tlaková vlna vyrazila okna tisíců budov do vzdálenosti až 100 km a přes 1500 lidí utrpělo zranění nejčastěji od padajících skleněných střepů.
Největší meteorit světa
Nejtěžším nalezeným meteoritem na světě je meteorit Hoba, nalezen zcela náhodně při orbě v roce 1920 v Namibii.
Při objevení vážil asi 66 tun, vlivem chemických procesů a nájezdů nenechavců dnes váží asi 60 tun.
Předpokládá se, že na planetu zemi dopadl asi před 80 000 lety.
Rozdělení meteoritů:
zdroj internet
Složitou tabulku trošku zjednodušíme :)
Meteority dělíme na 3 základní druhy:
Kamenné, železné a železo-kamenné
kamenné meteority
Dělíme dále na:
Chondrity:
-obyčejné - až 75 % všech pádů a nálezů
-uhlíkaté - nejprimitivnější meteority vůbec
-enstatické - vznikly v extrémně redukčním prostředí
Achondrity:
-primitivní
-diferencované
Obyčejné Chondrity:
Stáří je 4,56 miliardy let, pamatují vznik sluneční soustavy!
Obyčejné Chondrity jsou ze všech meteoritů nejběžnější.
Primitivní hmota, která neprošla tavením, pouze tepelnou metamorfózou.
Chemické složení odpovídá sluneční pramlhovině, kromě těkavých prvků jako vodík a helium.
Jsou označeny písmenem, podle jejich obsahu železa, ve srovnání s jejich obsahem křemíku.
H: obsahují nejvíce oxidovaného železa
L: obsahují méně oxidovaného železa
LL: obsahují velmi málo oxidovaného železa
Chondrity dostaly svůj název podle zvláštních útvarů, malých kuličkových částí tzv. chonder.
Ty můžou být sotva viditelné, až do velikosti několik milimetrů a velmi různorodého složení.
Achondrity:
Primitivní:
Jsou složením blízké Chondritům. Zastoupení je asi 8%.
Patří sem:
Ureilit, Brachinit, Acupolcoit, Lodranit a Winonait
Diferencované:
Neobsahují chondrule. Mají odlišné vlastnosti, které svědčí o krystalizaci, nebo tavení na mateřském tělese v hloubce minimálně 1 km.
Mezi Achondrity patří také velmi vzácné lunární a marťanské meteority.
Známe i další skupiny Achondritů, u kterých nám nejsou známa jejich mateřská tělesa.
HED Achondrity:
Skupina meteoritů označovaných jako HED Achondrity, u kterých je vysoký předpoklad, že pocházejí z Planetky 4 Vesta, nebo jejich fragmentů. HED je zkratka tří horninových typů:
Železné meteority
Jsou meteority složené převážně ze slitiny železa a niklu, s příměsí dalších kovů a prvků.
Slitiny jsou ve skutečnosti 2, jedna je na nikl bohatší a druhá chudší.
Tyto meteority představují pozůstatky jader zárodků planet.
Strukturní klasifikace:
- Hexaedrity - méně než 6% Niklu
- Oktaedrity - 6-18% Niklu
- Ataxity - vysoký obsah Niklu
Při leptání železných meteoritů vidíme typické Widmanstättenovy obrazce (mimo ataxitů).
Struktura obrazců je různá, od velmi jemné struktury až po hrubozrnou strukturu.
Železo-kamenné meteority
Jsou složeny zhruba ze stejného množství kovů a kamene.
Nejkrásnější jsou tzv. Pallasity.
Tento vzácný typ meteoritů vznikal na rozhraní jádra a pláště planetky, v hloubce několika kilometrů.
Právě tam došlo k "promíchání" olivínu z pláště s materiálem železo-niklového jádra.
Ze všech asi 75 tisíc známých pádů a nálezů je známo méně než 200 Pallasitů.
Krása pravděpodobně nejhezčích meteoritů vůbec se naplno ukáže, pokud dáme tenký řez takovýmto meteoritem proti světlu.