Nové překvapivé zjištění o asteroidu, který vyhubil dinosaury

Jedna z největších katastrof, která planetu Zemi zasáhla, se udála před 66 miliony lety.

Vědcům tato událost nedá spát a neustále se snaží zjišťovat nové a nové důkazy.

Nyní přichází se zjištěním, že asteroid pochází z větší dálky, než se původně myslelo a také spadá do zvláštní kategorie.

Nové informace byly nedávno publikovány ve vědeckých kruzích.

Vědci dlouho debatovali o původu tohoto zničujícího asteroidu, který vytvořil kráter známý jako Chicxulub.

Tento kráter, skrytý pod povrchem Mexického zálivu, je jedním z největších a nejvýznamnějších impaktních kráterů na Zemi.

Dopad vyvolal masivní tepelný puls a následná léta zimy, což vedlo k vyhynutí více než 60 procent známých druhů včetně mnoha ikonických dinosaurů, jako byl Tyrannosaurus rex a Triceratops, stejně jako létajících pterosaurů a mořských plazů, jako jsou mosasauři.

Jedním z prvních důkazů dopadu bylo objevení vysoké koncentrace kovu zvaného iridium ve vrstvě horniny známé jako hranice křída-paleogén (K/Pg), která odděluje geologické období křídy od následného paleogénu.

Nyní se geologové obrátili k dalšímu kovu, rutheniu, který jim pomohl identifikovat původ asteroidu.

Ruthenium, stejně jako iridium, je vzácné v zemské kůře, ale běžně se vyskytuje v meteoritech a asteroidech.

Analyzováním izotopů ruthenia ve vzorcích z hranice vyhynutí vědci mohli určit, odkud pocházel impaktor. Různé izotopické složení ruthenia totiž poskytuje informace o místě původu meteoritu v naší sluneční soustavě.

Například meteority z vnitřní části Sluneční soustavy mají jiné chemické a izotopické charakteristiky než ty, které vznikly ve vzdálenějších oblastech, dál za oběžnou dráhou Jupitera.

Mario Fischer-Gödde, geolog z Kolínské univerzity a hlavní autor nové studie, zdůraznil, že myšlenka použít ruthenium k určení původu asteroidu byla inspirována právě těmito izotopickými rozdíly. „Pokud lze rozlišit různé typy meteoritů podle jejich izotopického složení ruthenia a pokud je obohacení ruthenia v mezní vrstvě mimozemského původu, pak analýza izotopů ruthenia z těchto vzorků může odhalit typ impaktoru,“ vysvětlil Fischer-Gödde.

Nová studie, zveřejněná v prestižním vědeckém časopise Science, identifikovala asteroid, který způsobil konec křídy, jako zdroj uhlíkatých chondritových meteoritů, který se formoval ve vnější části Sluneční soustavy. Odborníci tyto typy asteroidů označují jako asteroidy typu C.

Tento objev podporuje teorii, že většina katastrofálních dopadů na Zemi může pocházet z oblasti až za Jupiterem.

Na rozdíl od asteroidů typu S, které jsou běžnější a vznikají ve vnitřní části Sluneční soustavy, jsou asteroidy typu C relativně vzácné a mají specifické chemické složení.

Dřívější studie v roce 2021 předpokládaly, že by katastrofu mohla způsobit kometa, ale tento předpoklad byl založen na statistických simulacích, nikoliv na přímých důkazech.

Nová analýza ruthenia ukázala, že izotopické složení tohoto kovu ve vzorcích z Chicxulubského kráteru se liší od jiných známých impaktních kráterů. Zatímco většina ostatních kráterů, starých mezi 36 a 470 miliony let, vykazuje známky asteroidů typu S, chicxulubský impaktor měl izotopické složení odpovídající asteroidům typu C. To naznačuje, že dopady asteroidů na Zemi mohou pocházet z různých částí Sluneční soustavy, což podporuje teorii o různorodém původu vesmírných těles, která zasáhla naši planetu.

Geochemik Fischer-Gödde zdůrazňuje, že podrobné zkoumání složení a původu asteroidů, které v minulosti dopadly na Zemi, může odhalit i stopy o tom, jak se na naši planetu dostala voda. Vědci spekulují, že vodu na Zemi mohly přinést asteroidy typu C, které sice dopadají méně často, ale jejich role v přenášení těkavých látek, jako voda, je možné.

Co jsou uhlíkaté chondrity? 

Uhlíkaté meteority, známé také jako uhlíkaté chondrity, jsou speciálním typem meteoritů, které obsahují vysoký podíl uhlíku a dalších organických sloučenin. Tyto meteority se odlišují od běžných meteoritů v několika klíčových aspektech, které je činí velmi zajímavými pro vědce studující vznik Sluneční soustavy a původ života na Zemi.

Uhlíkaté chondrity obsahují až 3 % uhlíku, což je významně vyšší podíl než u běžných meteoritů. 

Obsahují organické molekuly, včetně aminokyselin, které jsou stavebními kameny života. Tyto organické sloučeniny se často vyskytují v primitivní formě, což naznačuje, že nejsou výsledkem pozdějších geologických procesů na Zemi. 

Kromě uhlíku obsahují i vodu, hydratační minerály a volné kationty (například sodík a draslík), což naznačuje přítomnost vodního ledu v době jejich vzniku. 

Uhlíkaté meteority obsahují velké množství minerálů, které se vytvořily za přítomnosti vody. Patří sem například phyllosilikáty, což jsou minerály podobné jílu. 

Přítomnost těchto minerálů naznačuje, že mateřské těleso těchto meteoritů (pravděpodobně asteroidy) bylo vystaveno působení vody v kapalném stavu, což je zvláště zajímavé při studiu vývoje sluneční soustavy. 

Uhlíkaté chondrity mají chondrulární strukturu, což znamená, že obsahují malé, kulovité útvary zvané chondrule. Chondrule jsou ztuhlé kapky roztaveného materiálu a jsou jednou z charakteristických vlastností chondritů. 

Kromě chondrulí obsahují i další pevné částice a zrníčka předslunečního původu, což naznačuje, že se formovaly v rané fázi sluneční mlhoviny, ještě před vznikem planet. 

Uhlíkaté chondrity jsou považovány za jedny z nejstarších a nejprimitivnějších objektů v naší sluneční soustavě. Jejich stáří se odhaduje na více než 4,5 miliardy let, což odpovídá věku sluneční soustavy. 

Vznikly kondenzací materiálu ve sluneční mlhovině a akrecí malých částic. Jejich složení a vlastnosti poskytují cenné informace o podmínkách, které panovaly v rané sluneční soustavě.

Díky přítomnosti organických molekul a vody hrají uhlíkaté chondrity klíčovou roli ve výzkumu vzniku života. Hypotézy naznačují, že tyto meteority mohly přinést na ranou Zemi organické sloučeniny, které byly základními stavebními kameny pro vznik života.

Chceš svůj uhlíkatý meteorit? Koukni do našeho obchodu

Jak přesně se asteroid pohyboval z vnější části Sluneční soustavy na kolizní kurz se Zemí, zůstává záhadou.

Fischer-Gödde naznačuje, že v rané fázi vývoje Sluneční soustavy gravitace seskupila většinu velkých kusů vesmírných hornin do planet a měsíců.

Chicxulubský asteroid musel zůstat na stabilní oběžné dráze až do doby před 66 miliony let, kdy mohla migrace planet, jako je Jupiter, narušit jeho dráhu a vyslat ho směrem k Zemi.

Fischer-Gödde upozorňuje, že asi 80 procent meteoritů, které dopadají na Zemi, pochází z asteroidů typu S.

Fakt, že dinozabiják pocházel z méně obvyklé oblasti za Jupiterem naznačuje, že dopady asteroidů mohou mít velmi rozmanité původy.

Kromě ptáků, kteří jsou žijícími potomky dinosaurů, utrpěly katastrofální ztráty i další skupiny přeživších, jako jsou savci a ještěrky.

Tato událost tak formovala evoluci života na Zemi, umožnila přeživším druhům, včetně raných předků primátů se rozvinout a obsadit ekosystémy, které byly dříve dominovány dinosaury.

Výzkum, který nyní probíhá, nabízí nejen vhled do dávné minulosti naší planety, ale také důležité lekce pro budoucnost.

Pochopení původu a dráhy těchto nebezpečných vesmírných těles může být klíčové pro ochranu života na Zemi před budoucími kolizemi.

Našli jste chybu? Budeme rádi, pokud nám dáte vědět na info@meteority.com