Co je to meteorit

Meteorit je vesmírné těleso, které alespoň částečně přežije průlet zemskou atmosférou a dopadne na zemský povrch.

Asi 2 miliony let po vzniku Slunce, tedy asi před 4,567 miliardy lety, se z volného materiálu začaly tvořit první větší asteroidy.

Meteority jsou tedy pozůstatek materiálu (prachu, plynu atd.), který zde byl ještě před vznikem samotné Země, nebo části již vytvořených těles (planetek, nebo asteroidů).

Ty poté posloužily také jako základní stavební kameny pro některé planety naší sluneční soustavy.

Asteroidy se v průběhu dlouhé doby na své pouti vesmírem sráží, tříští, vyvíjejí.

Některé meteority jsou proto až do dnešní doby velice primitivní a nepřeměněné (např. uhlíkaté meteority), jiné prošly změnou, např. tepelnou metamorfózou, nebo úplnou přeměnou.

Dnes můžeme říct, že drtivá většina meteoritů pochází z jediného místa a to pásu planetek, neboli pásu asteroidů.

Ten se nachází mezi Marsem a Jupiterem a je takovou zásobárnou všech meteoritů, s výjimkou těch pocházejících z Měsíce, nebo planety Mars.

Naše planeta se denně střetává s tunami kosmického materiálu, které vidíme na noční obloze, lidově řečeno jako

"padající hvězdy". 

Pojďme si tento lidový termín vyměnit za 3 základní termíny, které s dopady meteoritů souvisejí.

METEOROID

Je menší kosmické těleso, které putuje po své dráze kolem Slunce, než se jednoho krásného dne srazí se Zemí.

My zde často uvádíme termín asteroid. Tento název se dnes již používá méně a pro větší objekty se používá termín planetka. 

METEOR

V okamžiku, kdy začne těleso vlivem tření o naší atmosféru zářit, mluvíme o meteoru. 

Pokud je meteor jasnější než Venuše,  mluvíme o bolidu. 

Meteor, nebo bolid je tedy světelný jev.

Drtivá většina těles se v atmosféře odpaří.

 METEORIT

Pokud na zemský povrch dopadnou zbytky takového tělesa, až poté mluvíme o meteoritu. 

Z tělesa se průletem atmosférou odpaří i 90 % původní hmoty! 

Než dopadne

Vesmírná tělesa vstupují do naší atmosféry obrovskou rychlostí (11-72 km/s! ). 

V některých případech, kdy je těleso větší, může jeho jas krátce osvítit oblohu jako ve dne.

Aby něco dopadlo, musí mít původní těleso správné parametry jako velikost, složení, úhel pod kterým do atmosféry vstupuje, jeho rychlost atd.

Často končí výbuchem a rozdělením tělesa na mnoho částí. 

Meteority jsou jediná kosmická tělesa, pokud nepočítáme ty, které mohou z vesmíru dovést různé sondy, nebo dokonce lidská posádka, které můžeme podrobit zkoumání.

Je to vzácná hmota, která přináší spoustu informací o naší sluneční soustavě, nebo o složení a vzniku různých vesmírných těles (planety, asteroidy).

Meteority dostávají jméno podle nejbližšího obydleného místa (města, vesnice, místní název).

Pokud byl dopad meteoritu sledován a kámen (kameny) byl bezprostředně nalezen, jedná se o pád meteoritu.

Pokud byl meteorit nalezen a zatím není přiřazen ke konkrétnímu pádu, je to nález meteoritu.

Ve světové databázi meteoritů je momentálně cca 77000 zapsaných meteoritů.

Od každého názvu může být jeden, nebo i stovky až tisíce nalezených kusů.

Každý pád meteoritů je doprovázen světelnými a zvukovými jevy a vždy upoutá pozornost náhodných svědků.. 

Pokud se takové úkazy stanou nad obydlenými oblastmi, jsou často viditelné na velkou vzdálenost.

Zářit totiž začínají ve velké výšce (i nad 100 Km) a dle trajektorie a délky záření mohou uletět za pár vteřin viditelnosti i stovky kilometrů.

Také rozsah barev, kterými může těleso svítit je velmi rozličný - od bílé, žluté, oranžové, červené, namodralé až po převládající zelenou.

Typický je dlouhý světelný ocas (v noci) a nápadně dlouhá, prachová stopa (ve dne), která může na obloze vydržet i několik hodin.

Denní bolidy (mezi nejznámější u nás např. meteorit Morávka). 

Akustický jev přijde vždy s určitým časovým zpožděním, může to být až v řádu minut od záření bolidu (záleží na vzdálenosti pozorovatele). Škála zvuků je stejně jako u světelných jevů velmi rozmanitá.

Většinou je první velmi hlasitá detonace, bývají popisovány zvuky, které zní jako úder hromu, rána z děla, praskání a mnoho dalších. Poté u hromadných pádů sekundární dělení kusů a další rány.

Při výbuchu velkých těles přichází i tlaková vlna, která může poškodit např. skleněné tabule v oknech a může tak dojít ke zranění - např. Čeljabinsk (viz. video). K výbuchu tělesa a jeho rozdělení dochází zpravidla ke konci jeho světelné dráhy.

Dopadová rychlost většiny meteoritů se rovná pouze rychlosti zemské přitažlivosti, velká kosmická rychlost je vlivem tření eliminována.

I přesto je to dost a svědci v místech dopadů opakovaně hlásili jakýsi svist a poté tupé rány.

 

 

(Zatím) Největší těleso v tomto století, které se střetlo se Zemí

Čeljabinský meteor byl velmi jasný meteor, neboli bolid, který ráno 15. února 2013 zazářil nad ruským Čeljabinskem. 

Těleso, které bolid způsobilo, v atmosféře vybuchlo. Výbuch způsobil na zemi značné škody. Později byly nalezeny na zem dopadlé meteority, největší měl hmotnost přes 570 kg. Na výpočtů určení polohy největšího kusu se podíleli čeští vědci z Astronomického ústavu ČR.

 

Nad jižním Uralem vstoupil do zemské atmosféry meteoroid odhadovanou rychlostí 54 000 km/h, tedy zhruba 44krát rychleji než zvuk.

Byl pozorován jako výrazný bolid a rozpadl se v 9:20:26 místního času (v 4:20:26 SEČ) nad Čeljabinskem. 

Jeho rozměry při vstupu do atmosféry byly odhadnuty na 20-25 metrů a přibližná hmotnost 7 000 až 10 000 tun!.

Ve výšce 45 až 30 km nad zemí těleso explodovalo silou odpovídající 30 až 500 kilotun TNT.  

Tlaková vlna vyrazila okna tisíců budov do vzdálenosti až 100 km a přes 1500 lidí utrpělo zranění nejčastěji od padajících skleněných střepů.

Video meteoritu Čeljabinsk

 

 

Největší meteorit světa

Nejtěžším nalezeným meteoritem na světě je meteorit Hoba, nalezen zcela náhodně při orbě v roce 1920 v Namibii. 

Při objevení vážil asi 66 tun, vlivem chemických procesů a nájezdů nenechavců dnes váží asi 60 tun.

Předpokládá se, že na planetu zemi dopadl asi před 80 000 lety. 

 

 

 

 

ROZDĚLENÍ METEORITŮ:

zdroj internet

Složitou tabulku trošku zjednodušíme :)

 Meteority dělíme na 3 základní druhy:

Kamenné, železné a železo-kamenné

 

 

 

kamenné meteority

 

 

Dělíme dále na:

 

 Chondrity:

 -obyčejné (O)- až 75 % všech pádů a nálezů

 -uhlíkaté (C)- nejprimitivnější meteority vůbec

 -enstatické (E)- vznikly v extrémně redukčním prostředí

 

 

Achondrity:

-primitivní

-diferencované

 

 

 

 

 

Železné meteority

 Tyto meteority představují pozůstatky jader zárodků planet.  

 

Jsou meteority složené převážně ze slitiny železa a niklu, s příměsí dalších kovů a prvků.

Slitiny jsou ve skutečnosti 2, jedna je na nikl bohatší a druhá chudší a vyskytují se v minerálech kamacitu a taenitu.

 

Strukturní klasifikace:

- Hexaedrity - méně než 6% Niklu

- Oktaedrity - 6-18% Niklu

- Ataxity - vysoký obsah Niklu 

 

Při leptání železných meteoritů vidíme typické Widmanstättenovy obrazce (mimo ataxitů).

Podle struktury obrazců pak třídíme ještě od velmi jemné po velmi hrubou strukturu. 

  

Chemická klasifikace:

 IC, IIAB, IIC, IID, IIF, IIG, IIIAB, IIICD, IIIE, IIIF, IVA, IVB

Asi 10% železných meteoritů není zařazeno do žádné chemické skupiny.

Třídíme podle siderofilních prvků ve slitině (např. galium, germanium, iridium)

 

 

Železo-kamenné meteority

 

Jsou složeny zhruba ze stejného množství kovů a kamene.

Nejkrásnější  jsou tzv. Pallasity. 

Tento vzácný typ meteoritů vznikal na rozhraní jádra a pláště planetky, v hloubce několika kilometrů.

Právě tam došlo k "promíchání" olivínu z pláště s materiálem železo-niklového jádra.

Ze všech asi 75 tisíc známých pádů a nálezů je známo asi 250 Pallasitů.

Krása pravděpodobně nejhezčích meteoritů vůbec se naplno ukáže, pokud dáme tenký řez takovýmto meteoritem proti světlu.

 

 

 

 

A teď trošku podrobněji... 

 

CHONDRITY 

Obyčejné chondrity:

Stáří je 4,56 miliardy let, pamatují vznik sluneční soustavy!

Obyčejné Chondrity jsou ze všech meteoritů nejběžnější (cca 85%).

Primitivní hmota, která neprošla tavením, pouze tepelnou metamorfózou.

Chemické složení odpovídá sluneční fotosféře, kromě těkavých prvků jako je vodík a helium. 

 

Jsou označeny písmenem, podle jejich obsahu železa, ve srovnání s jejich obsahem křemíku.

H: obsahují nejvíce oxidovaného železa

L: obsahují méně oxidovaného železa

LL: obsahují velmi málo oxidovaného železa

 

Chondrity dostaly svůj název podle zvláštních útvarů, malých kuličkových částí tzv. chonder. 

Chondry můžou být sotva viditelné, až do velikosti několik milimetrů.

Jsou velmi různorodého složení, velikostí a textur.

Obsahují např. minerály pyroxen a olivín, ale také zvláštní druh minerálního skla, který svědčí o rychlém tavení a následném tuhnutí tělesa.

Nestihla se tak vytvořit krystalická struktura a vzniklo tzv. amorfní sklo.

Celý proces mohl spustit mohutný impakt.

 

V chondritech také nalezneme zajímavý poměr a objem kovů, které nám takový meteorit pomáhají identifikovat.

Jednak složením a také vlastnostmi (vysoká hustota, magnetismus).

 

Hlavním identifikátorem je železo-niklová slitina, kterou v pozemských horninách nenajdeme.

Dále kovy jako stříbro, kobalt, titan, iridium, wolfram a další. 

Celkově zkoumáme poměr k dalším prvkům, jako je křemík.

 

 

Uhlíkaté chondrity:

Známe 8 skupin uhlíkatých chondritů:

CI, CM, CO, CV, CK, CR, CH, CB

 

Tento typ chondritů patří mezi nejprimitivnější!

Podle výzkumů se tento typ meteoritů formoval nejdále od Slunce.

V těchto meteoritech byly nalezeny jak organické sloučeniny, tak např. aminokyseliny.

Také víme, že byly v kontaktu s vodou (tzv. alterace).

 

 

Enstatické chondrity: 

Jak už název napovídá, hlavním silikátovým minerálem v chondrulích je enstatit (Mg2Si2O6).

Dělíme je do dvou skupin EH a EL chondrity.

Vznikly ve vysoce redukčním prostředí a obsahují neobvyklé sulfidické minerály.

Izotopové složení kyslíku je podobné Zemi a Měsíci.

 

Poslední 2 zástupci chondritů jsou:

 

Rumuruti chondrity (R-chondrit)

Vysoce oxidované chondrity.

Izotopy kyslíku a zastoupení některých prvků je řadí mezi obyčejné chondrity kategorií H, L, LL, zatím k nim ale nebyly zařazeny.

Pojmenovány jsou po meteoritu, který spadl v roce 1934 v Keni.

  

Kakangari chondrity (K-chondrit)

Pouze 4 známé pády.

První spadl v Indii v roce 1890.

Brzy budou možná čtvrtou základní třídou chondritů, jelikož jsou jejich vlastnosti, narozdíl od R-chondritů jiné.

 

 

 

ACHONDRITY: 

Menší skupina kamenných meteoritů. Dělíme je na základní 2 typy.

Primitivní:

Jsou složením blízké Chondritům. Zastoupení je asi 8%. 

Vznikly pravděpodobně na chondritických tělesech, ale nedošlo k úplnému přetavení.

Můžeme tak říct, že jsou jakýmsi mezistupněm mezi chondrity a achondrity.

Patří sem:

Ureilit, Brachinit, Acupolcoit, Lodranit a Winonait

 

Diferencované:

 

Neobsahují chondrule.

Mají odlišné vlastnosti, které svědčí o krystalizaci, nebo celkovém přetavení na mateřském tělese v hloubce minimálně 1 km.

 

 

HED achondrity: 

Skupina meteoritů označovaných jako HED Achondrity, u kterých je vysoký předpoklad, že pocházejí z Planetky 4 Vesta, nebo jejich fragmentů. HED je zkratka tří horninových typů:

 

Howardit - největší šokové postižení způsobené impaktními procesy na mateřském tělese.

 

Eucrit - tvořené převážně pyroxenem a plagioklasem. Nejčastěji zastoupený HED typ.

 

Diogenit - Pomalá krystalizace pod povrchem ve velké hloubce. Hrubozrná struktura s velkými krystaly pyroxenu.

 

 

 

Lunární meteorit Bechar

 

 

 

Lunární achondrity:

Pocházejí z povrchu Měsíce.

Absencí atmosféry a kombinací nízké gravitace a obrovské rychlosti dopadajících těles, může být po impaktu kus Měsíce vystřelen do volného vesmíru.

Takové těleso pak může po miliony let kroužit po své nové oběžné dráze kolem Slunce, než se jednoho krásného dne střetne se Zemí.

 

Rozlišujeme tzv. bazalty měsíčních moří,

tedy krystalické, vyvřelé, bazaltické horniny obsahující převážně plagioklas (chudý na Fe, olivín a železitý pyroxen)

 

a anortozitické regolitické brekcie hornin měsíčních pevnin,

Ty jsou složeny převážně z anortitu.

 

 

Marsovské meteority:

 

Také patří mezi achondrity.

Stejný mechanismus dopravy na Zemi, jako v případě Měsíce.

 

Shergottity- bazalt vulkanického původu. Šokové postižení.

 

Nakhlity- vznikaly na povrchu Marsu. Jemná "jehlicovitá" struktura.

 

Chassignity - bohaté na minerál olivín a železo. Podobnost pozemským dunitům.

 

 

 CHCI DALŠÍ ČTENÍ :)